1.Kapitola 2.část-ON!

22. října 2012 v 15:19 | Emma Moore
Už jen asi 10 metrů a budeme u šaten.
''Jsem zvědavá co budeme dělat.'' řekne Jasmine
''Hmm'' dohodím,a otevřu dveře do šaten,kde určitě čeká Nataly už převlečená.
''Čau holky!'' Vyřítí se na nás u dveří za rohem až jsme do sebe narazili.
''Jááu,to je znamení že dnešní tělocvik bude zase hrozný.'' Podotknu a jdu ke své skříňce.Podívám se na Jasmine která ještě stále prská smíchy,a naznačím jí ať jde sem.
''Notak!'' Popožene ji Nataly a Jasmine slušně přiklusá za mnou,kde má svou skříňku.
Už se převlékáme,já si beru tričko, a najednou vtrhnou do šaten kluci!
Všude se ozývá pištění ostatních holek ,ke kterým se z prvu přidám i já,ale pak si rychle přesunu tričko přes hlavu,hodim věci do skříňky,vezmu dámskou voňavku,a.....
'' Všichni ven!!!!Pokud nechcete aby o vás říkali že jste jako šamponi!!!!'' Pohrozím jim a začnu na ně stříkat dámskou voňavku. Pár kluků už si zažilo jaké to je, když o nich ostatní hlásí že jsou gayové,tak asi za 20 sekund byli všichni pryč.


''Ouu,tys jim to nandala!'' strčí mě do ramene Nataly s šklebivým úsměvem na tváři.
''Díky'' Zaškrním se,a poté ucítím jaký je teď v šatnách smrad!
''Nepůjdem rači?'' zeptá se přidušeně Jasmine ,a táhne nás do tělocvičny,kam jdou i ostatní.
''Chytej!'' křikne na mě Angela,a hodí po mě volejbalový míč,který naštěstí chytnu.
''Já ji nesnáším! Dáma paní Collinsová je ve všem nejlepší!stále do tebe musí rýpat!Koza jedna!!'' Řekne rozzuřeně Jasmine,a hodí po Angele vražedný pohled.
''Ale no tak'' Šťouchnu do Jasmine prstem.
''My dvě,se ve všem předháníme už léta.A tak využívá toho že tělocvik jde líp jí.'' Dodám.
''Dej sem ten míč!'' řekne Nataly, vytrhne mi míč z ruky a připraví se k tomu,že po Angele ten míč hodí.
''Sklidni Nataly,to není třeba.Nechceme další spory.'' řeknu, a míč jí zase vezmu.
Asi za minutu,přijde do sálu učitelka tělocviku,paní Aria Silent,a oznámí nám,že budeme hrát volejbal.
''To né!'' Zaúpím nešťastně,protože tuto hru přímo nesnáším.
Rozdělíme se do dvou družstev po pěti,a já stojím hned vedle Jasmine.
Hra začně,a my pozorujeme míč jak nad námi létá,ale skoro si ho nevšímáme.
''Cos mi to Jasmine chtěla říct?'' zeptám se jí.
''A no jo,málem bych zapoměla.Jen jsem ti chtěla říct,že Peter mě pozval na večeři!'' Roztáhnou se jí ústa do širokého úsměvu.
''A?'' Zašklebím se,a odrazím míč co na mě hodila Angela.
''Ale no tak Em!''
''Mno jó!Gratulujůů!Hlavně ať z toho něco bude.Budu ho sledovat pěkně z blízka.'' zasměji se.
''Taky by sis už měla někoho najít.'' Zašklebí se na mě.
''Náhodou,mě to takhle vyhovuje.'' Odpovím.
Za chvíli zazvoní, a my jdem směrem k šatnám,když uslyším Natalyino jméno,a zaregistruji jak ji Angela pomlouvá před svými kamarádkami.Když uslyším něco odporného,co už nehodlám dál poslouchat.
''Moment.''Mávnu kámoškám a namířím si to k Angele.
''Angelo?'' řeknu,když jsem u ní,a zaklepu jí na rameno.
''Hmm?Co chce..?'' nedořekne slovo a já jí vrazím jednu pěstí,až se skácí k zemi.
''Že pořád narážíš do mě,OK!Ale moje kámošky nech na pokoji!!'' Podívám se na ni výhružně ,a odejdu.
Poté ,co jsme už mimo šatnu,a všechen ten rozruch,se všechny rozdělíme,a bez debat odejdeme na své hodiny.Já mám hodinu dějepisu,která utekla rychle,zbývá už jen pár hodin a půjdu na oběd.
ZA PÁR HODIN
Uběhlo to docela rychle,a po pár dalších nudných hodinách vycházím ze dveří,z učebny přírodopisu.Popojdu asi dvacet metrů a uvidím jak se ke mně zase žene Jasmine.Zamávám na ni,a pak už jdeme spolu směrem k jídelně.
Sedneme si k našemu stolu v koutu jídelny,kde si položíme plné tácky jídla.
''Tak jaký byli ostatní hodiny?'' zeptá se mě po chvíli Jasmine,s plnou pusou kuřecího masa.
''Hm,fajn'' odpovím monotóně a snažím se na nic nemyslet.
Po dlouhém přemýšlení o ničem mě vyruší její hlas..
''Jdeš už?'' zeptá se mě s prázdným táckem.
''Co?'' proberu se a podívám se na hodinky,které ukazují už půl pátou.
''To už je tolik?'' vytřeštím oči,rychle si nacpu do pusy pár hranolek a zvednu se.
''Neudav se..'' vysměje se mi Jasmine a jde za mnou.
Když vyjdeme ze školy,tak na Jasmine tam už čeká její otec s autem.Rozloučím se s ní ,a jdu na zastávku kde čekám asi 5 min. na autobus.
Poté co přijel,tak jsem nastoupila,a sedla si na místo u okna kde jsem celou cestu zírala do prázdna.
Poté co jsme už byli ve městě,jsem opustila autobus a vydala se rychlým krokem směrem ke mě domů.
Táta ještě nebyl doma,tak jsem šla nahoru,do svého pokoje,kde jsem skočila na postel a šla si odpočinout.
Jako naschvál se mi zdál sen s oným klukem,který na mě zase zíral svýma dokonalýma očima,které na mě působily jako silná droga.Po hodině se probudím zase zmatená jako po první noci kdy se mi o něm zdálo.A v mé hlavě se oběvily 3 otázky které mi provrtávaly hlavu palčivou bolestí.
Za prvé, proč se mi o něm zdá pokaždé když jen zavřu oči?
Za druhé, proč zrovna mě?
A za třetí,Kdo to je,a proč mám pocit jako bych ho už znala?
Podívám se na hodinky a je 18:13. Přitáhnu si baťoh ze školy,otevřu ho,podívám se do sešitů,zkontroluji domácí úkoly a ke konci se asi půl hodiny učím na další den.
Probudím se,a uvědomím si že jsem zase usnula s otevřenou knížkou.Zavřu ji,nachystám si do školy a podívám se na hodiny,které ukazují přesně 19:15.
Zvednu se z postele,shodím z nohou zablácené botasky a jdu do koupelny.
Po asi půl hodině tam strávené,vyjdu ven,již oblečená v noční košili a vrátím se do pokoje ,kde otevřu notebook a zkontroluji e-maily.
Žádný mi nedošel,tak si zbytek dne čtu nějaké knihy a až je půl deváté,jdu se přichystat ke spánku.
Ani nevím,jak sem se dostala do postele,posledních pár hodin před spaním si ani nepamatuji.Je další den,brzy ráno,a já opět dělám to,co každé jiné.Když jsem nachystaná,přehodím si tašku přes rameno,seběhnu ze schodů dolů,kde ještě sedí můj táta.Pozdravím ho,napiju se mléka,vezmu topinku do ruky a běžím na autobus,který již stojí na zastávce.
Po jízdě v autobuse která mi připadala jako věčnost,rychle vystoupím, a rychlím krokem si to namířím ke škole,kde ke mě míří Jasmine s nepopsatelným výrazem v obličeji.
''Emmo!Tomu bys nevěřila!Celá škola se o tobě baví!'' přiřítí se ke mě.
''Co?Proč?'' vyhrknu na ni s vykulenýma očima.
''Prý si včera zmlátila Angelu.'' začne se chechtat.
''Ou,aha.A co má být?'' zase se jí zeptám...
''Angela má pořádně nateklý obličej a vypadá jako pomeranč'' začně se chlámat smíchy,a pak pokračuje: ''Ale řekli to učiteli,tak k němu máš přijít do kanceláře.'' zatváří se ustaraně.
''Aha,to je v poho.Určitě mě jen napomene nebo tak něco...'' dělám jako by nic.
O 4 HODINY POZDĚJI
''Co teď máte??'' zeptá se mě Jasmine.
''Literaturu'' odpovím monotóně.
''Co,děje se něco?Vždyť tě baví ne?'' zjistí že něco nehraje.
''Já jen,prý k nám má teď tuto hodinu přijít nový žák,a já mám zrovna číst mou práci.'' odpovím,a strčím si ruky do kapes u kalhot.
''Aha,a ty z toho jakože máš strach?'' začně se mi zase smát.
''To neřeš,určitě to nebude nikdo zvláštní.'' šťouchnu ji do ramene a vejdu do třídy,kde mě čeká překvapení.Ten nový kluk,už tam je,a sedí v mé lavici,hned vedle mne.
Má na sobě černou mikinu a na hlavě kapuci která mu zakrývá celý obličej.
''Ehm,ahoj!'' řeknu nesměle když přijdu k lavici.
'Ty tu sedíš?'' odpoví po chvíli a na sekundu se na mě podívá.
''Ano,učitel tě sem posadil?'' zeptám se,a na to dodám:
''Asi blbá otázka,u mě bylo poslední volné místo.'' zakřením se.
On neodpoví, jen uslyším tiché a krátké zasmání.
Sednu si,a vytáhnu učebnici i s mou esejí.On se narovná a podívá se směrem ke mě.
''Můžu?'' zeptá se s pohledem na mou práci.
''No,jasně.'' řeknu,a podám mu ji s menšími obavami. ''Není to nic moc.'' řeknu předem.
Asi po minutě: ''Je to dost dobré'' řekne,a v jeho hlase uslyším zvláštní překvapení.
Do třídy vejde učitel,a začne: ''Slečno Moore pojďte nám dočíst vaši práci..''
Neochotně se zvednu a pomale jdu před třídu,kde na mě zírá snad úplně každý.
''Má charakteristika je o mladém muži,jeho hlavu zdobí krátké,světle hnědé,upravené vlasy, jemné rysy v obličeji a zářivě modré oči,které když se na vás podívají ,strnete s pocitem,jako by jste stály proti šelmě co se chystá zaůtočit.'' odmlčím se.
''Jeho pleť je sněhově bílá,a jeho výraz v obličeji chladný,a tvrdý.Od krku až k patám na sobě má tmavé oblečení,a i přes jeho tajemný vzhled,mě k němu něco táhne,něco tak nepopsatelného že...'' Najednou si ten nový spolužák sundá kapuci a já strnu,spadne mi papír na zem,a on mě probodne pohledem.Zadívájí se na mě jeho čistě modré oči,nevidím zlý výraz,jen mnoho otázek na které se jeho oči ptají.Je to on,kluk z mého snu Tobias...!
''To stačí'' řekne mi učitel,a po chvíli zazvoní.
Ohnu se pro papír ale dřív než ho stihnu zvednout,mi ho Tobias podává.
''Díky.'' řeknu,bez pohledu na něj.
''Promiň, zapoměl jsem se představit.Já jsem...'' nedopoví a skočím mu do řeči.
''Tobias,jsi Tobias.'' řeknu a pohlédnu na něj.
''Jak to víš?!A jak jsi to dokázala to napsat?Měl jsem pocit žes popsala mě úplně do podrobna.''
''Já,nechápu to.Víš,měla jsem..'' nestihnu to doříct a vyruší mě učitel.
''Emmo,pojď ke mě do kanceláře!'' řekne,a já si vzpomenu na Angely nateklý obličej.
''Promiň,musím jít.Dopovím ti to jindy.Mimochodem,jsem Emma.'' Mávnu a jdu s učitelem do kanceláře.
KONEC 2.ČÁSTI
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ronny Ronny | 23. října 2012 v 16:58 | Reagovat

hej to fakt bezvadný :-D

2 venifeni venifeni | 23. října 2012 v 18:04 | Reagovat

Je to čím dál zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama