Říjen 2012

2.kapitola.1.část-Otázky

26. října 2012 v 21:13 | Emma Moore
Dorazíme do kanceláře a učitel si sedne na své křeslo za stolem.
''Posaď se'' Pobídne mi rukou na křeslo před stolem.
''Děkuji,ale já postojím.'' řeknu a usměji se.
''Prý jste včera brutálně napadla vaši spolužačku Angelu v šatnách.Je to pravda?''
''Ano,teda ne,rozhodně né brutálně ale ona..'' učitel mi zase skočí do řeči.
''To my stačí,tohle na škole nebudeme tolerovat.Už jste viděla její obličej?'' při té představě sem musela zadržovat smích,on na odpověď nečekal a pokračoval dál..
''Vyberte si,buď celý týden budete pomáhat uklízečce mýt záchody na celé škole, nebo zavolám vašemu otci a vyhodím vás ze školy na 1 týden,nebo dnes zůstanete po škole ,příjdete po vyučování do knihovny a tam budete sedět u knih až do 7 hodin večer,samozřejmě už vám pak nejede autobus.'' řekne učitel,jako by byl rád že mi něco může provést.
Zamyslela jsem se nad všemi možnostmi.Uklízení záchodů celý týden nepřipadá v úvahu. Když zavolá tátovi budou zbytečné problémy a když mě vyhodí ze školy,budu mět co dohánět,zbývá třetí možnost.Zůstat tu až do večera škvařit mozek nad hromadou knih a pak jít asi 7 kilometrů k nám do města zabláceným lesem.
''Beru třetí možnost'' řeknu pevným ,rozhodnutým tónem a postavím se rovně.
''Dobře,přijďte do školní knihovny po obědě a tam vás knihovnice pustí v 7 hodin domů.''
řekne,a já můžu konečně odejít.
Dejme tomu že to nebylo tak hrozné,za to že jsem bránila kamarádky, jsem dostala hodiny navíc a vlhkou a dlouhou cestu domů,bez možnosti sednout si do polorozpadlého autobusu který by všechnu práci udělal za vás.

1.Kapitola 2.část-ON!

22. října 2012 v 15:19 | Emma Moore
Už jen asi 10 metrů a budeme u šaten.
''Jsem zvědavá co budeme dělat.'' řekne Jasmine
''Hmm'' dohodím,a otevřu dveře do šaten,kde určitě čeká Nataly už převlečená.
''Čau holky!'' Vyřítí se na nás u dveří za rohem až jsme do sebe narazili.
''Jááu,to je znamení že dnešní tělocvik bude zase hrozný.'' Podotknu a jdu ke své skříňce.Podívám se na Jasmine která ještě stále prská smíchy,a naznačím jí ať jde sem.
''Notak!'' Popožene ji Nataly a Jasmine slušně přiklusá za mnou,kde má svou skříňku.
Už se převlékáme,já si beru tričko, a najednou vtrhnou do šaten kluci!
Všude se ozývá pištění ostatních holek ,ke kterým se z prvu přidám i já,ale pak si rychle přesunu tričko přes hlavu,hodim věci do skříňky,vezmu dámskou voňavku,a.....
'' Všichni ven!!!!Pokud nechcete aby o vás říkali že jste jako šamponi!!!!'' Pohrozím jim a začnu na ně stříkat dámskou voňavku. Pár kluků už si zažilo jaké to je, když o nich ostatní hlásí že jsou gayové,tak asi za 20 sekund byli všichni pryč.

1.Kapitola 1.část-Sen

9. října 2012 v 16:57 | Emma Moore

Sen

Byl večer,procházela jsem se okolo lesa a vlasy mi vlály v chladivém větru.Jdu stále rovně a vize všeho okolo se začne měnit.Všechna tráva vyschla,stromy se začali kymácet a foukal prudký vítr.Pohlédnu vzhůru kde vidím měsíc,tak velký jako by byl jen pár metrů ode mne a já se ho přesto nemohla dotknout.Vítr utichne,a já se najednou objevím u jezera za lesem.Přes hustou,bílou mlhu nevidím skoro ani na krok ,a mám pocit jako bych slyšela něčí šepot jak mě volá..Najednou z lesa vyběhne velkou rychlostí stádo srn a zamíří přímo ke mně.Mám pocit jako by mě měli za pár sekund ušlapat ,a v tom se obrátí a utíkají opačným směrem jako by u mě tušily něco hrozivého.Začnu se otáčet a prozkoumávám tmavé koruny stromů ,tak bedlivě ,až mě rozbolí oči. Vidím jak si vítr pohrává,a mává s korunami stromů až z nich začně padat jemný bílý prášek.
Uslyším zvuky,praskání větví pod něčími nohami jak se stále přibližují ke mně.Najednou se z lesa vynoří skupinka,vypadá jako skupina lidí která se řítí obrovskou rychlostí směrem ke mně.Je jich asi 6,2 ženy a 4 muži.Ucítím vlnu studeného vánku a tělem mi projede nával strachu společně s vlnou energie a adrenalinu.Nachvíli se otočím zády k nim asi po sekundě,krátkém nadechnutí,se otočím zpět.Vykřiknu zděšením když uvidím jak jen pár centimetrů ode mne stojí muž,mladý ,a dokonale krásný a přec s tvrdým výrazem v obličeji.Zadívám se do jeho pronikavě modrých očí a cítím se jako v tranzu,nepopsatelný pocit beznaděje přerušovaný návalem radosti a strachu.
Asi po minutě se opět vzpamatuji a ustoupím o krok dozadu.Otočím se a opět skoro povyskočím když tam uvidím dalšího muže,rozhlédnu se,a vidím jak jsem ze všech stran obklíčená lidmi s nepopsatelně tajemným výrazem ve tváři který nedá najevo ani kousek lidského citu.Začne mě bolet hlava a mám pocit jako by se vše okolo mne začalo točit,pomalu se ke mně začnou přibližovat a já mám pocit jako bych měla umřít.Všem zvážní ještě víc výraz v obličeji a s výsměšným pošklebováním mezi sebou se ke mně začnou přibližovat.Jen vidím jak oný muž s dokonalou tváří stojí stále vzadu a prázdně se mi dívá do očí.Je jako socha,socha tak dokonalá,co vypadá jako člověk ale člověk bez pocitů-bez života.Odtrhnu od něj oči a opět se zaměřím na skupinku co je u mě až nebezpečně blízko.Uvidím mezi nimi mezeru a po krátkém nádechu se rozběhnu a snažím se jim utéct,když ucítím pronikavou bolest co mi projede tělem,a cítím jak mi po krku stéká krev.Srazí mě k zemi a poslední co uvidím je,jak se ke mně ten kluk v sekundě přiřítí, a osvobodí mě ze spárů těch ostatních ,co se chovají jako divoká zvěř.Uslyším jen ''Jsem Tobias'' ,a vše kolem mě se rozplyne.

Prológ

5. října 2012 v 14:02 | Emma Stone
Odehrává se rok 2086,země zničená lidmi se začíná obnovovat a s polu s novou érou života se nachází stále více záhad.Na zemi je mnoho lesů,jezer, a slunce svítí jen málokdy ale podle výpočtů by mělo přijít období světel.Mnohá města zanikla a na jejich místo nastaupila nová.Tento příběh se odehrává v malém městečku,které obyvatelé pojmenovali zkráceně melthope, z původního názvu meltdown hope co znamená v překladu ''zhroucená naděje'' protože si mysleli že naděje na obnovu země není. Dnes v tomto městě žije okolo 500 lidí a ve vedlejším městě Wouldnt je střední škola kam většina chodívá do školy a na různé akce,včetně lovů..Okoloní lesy jsou velmi temné a vlhké ale je v nich mnoho zvířat které tam lidé chodívají lovit.Bohužel nejsou jedniní kdo loví,a né vždy jen zvěř...